Je neděle šest ráno a my se potichu hrabeme z postele. Nikomu se nechce. Venku je ještě tma, celou noc sněžilo a Prahu pokryla tlustá bílá peřina. Williamka necháme ještě chvíli spát, oddechuje jako anděl. Kéž bychom ho mohli jenom spícího přenést do auta a pak do vlaku, aby se probudil až na na Slovensku. Kéž by.
